Deník malého rybáře 1

Dnes odpoledne parádní rybačka. Téměř po celou dobu bezvětří a pršelo přes tak jemné síto, že člověk nezmokl ani ve svetru. Louže zakalená, ale nádherně „živá“. Nebyla minuta, aby nevyskočila ryba nad hladinu, nebo nezakroužkovalo něco většího. Zakalená tak, že když se nějaká ryba dostala několik čísel pod hladinu, byla zřetelná skoro přes celý rybník.

Předloni malému rybáři na stejném místě utekla i s háčkem „velryba“. Stejně velkou rybu jsme pozorovali předevčírem právě několik centimetrů pod hladinou. Brázdil si to po celém rybníku, jako by mu patřil. V ten den spousty promarněných záběrů. Na břehu jeden malý kapřík a plotice.

Dnes opět výprava na „velrybu“, ovšem s jinou nástrahou. Byla tam! Opět několik záběrů. Kapr a plotice na břehu. Pak to přišlo… splávek pod vodou, zaseknutí a prut ohnutý jak nikdy! Bratr vzrušeného rybáře přiběhl s podběrákem a já se snažil naladit kameru na mobilu. Nestihl jsem. Obrovská ryba se nechala bez většího zápasu dovléci ke břehu, ale pak sebou škubla a s háčkem byla fuč. Nevadí. Vyburcovaní se pouštíme do další práce.

S nově navázaným háčkem nahozeno na podobné místo. Netrvalo dlouho a předchozí záběr se opakoval. Malý rybář poučen, že má v podobném případě povolit brzdu a „velrybu“ si unavit, rychle povoluje brzdu. Prásk! Načež šestiletý bratr povídá: „Pepíčku, ty jsi tu rybu neunavil“.

Úkol splněn – malý rybář pocítil „velký zápřah“ a je lapen touhou po úlovku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Vaše příspěvky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *